Ve srovnání s okolní intenzivně obdělávanou krajinou, která je téměř bez života, se může jevit areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava jako malý ráj na zemi. Jedná se stohektarovou plochu, na níž nikdy neproběhly pozemkové úpravy charakteristické pro hospodářsky využívaná pole, lesy a rybníky. Nedochází zde ani k velkoplošným postřikům a hnojení. A právě proto se zde můžeme setkat s širokou škálou volně žijících zástupců bezobratlých.

Jeden z nejhorších důsledků intenzivního velkoplošného hospodaření v krajině je alarmující pokles biodiverzity. Nejedná se zdaleka jenom o nápadné druhy, jako jsou zajíci, koroptve a polní pěvci, ale rovněž o druhy mnohem menší, ale možná o to důležitější. Jsou to bezobratlí živočichové, zejména hmyz. V rámci tiskové zprávy není možné se doširoka zabývat touto nejpočetnější třídou živočichů na Zemi (několik milionů druhů), ale zmíníme zde hlavně druhy, které už jinde uvidíme málokdy a v takovém počtu.

Vážky

Jako jednu z nejnápadnějších skupin je možno uvést řád vážky (Odonata). V ostravské zoo se vyskytuje minimálně 20 druhů, z nichž některé patří ke kriticky ohroženým a jsou nesmírně náročné na kvalitu vody. Ve vodním prostředí probíhá vývoj jejich larev trvající 2-5 let. Nejvzácnější z nich jsou vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens), klínatka vidlatá (Onychogomphus forcipatus) a zejména vážka plavá (Libellula fulva). Lokalit těchto druhů je v České republice jen několik.

Motýli

Z dalších nápadných skupin můžeme jmenovat řád motýli (Lepidoptera). Nejedná se pouze o známé a oblíbené babočky a otakárky, ale o mnohem ohroženější druhy, např. modrásky, okáče a soumračníky. Zejména modrásci, které právě v tomto období můžeme v zoo pozorovat, mají velmi složitý vývojový cyklus, jenž zahrnuje jak specifické živné rostliny, tak i např. pobyt larev v mraveništích, kde se o ně starají luční mravenci. Obhospodařování těchto luk se proto musí modráskům přizpůsobit. Vyskytují se zde i motýli s netypickým tvarem těla, například pernatuška svlačcová (Emmelina monodactyla).

Brouci

Brouků (Coleoptera) jsou u nás sice stále tisíce druhů, u některých však dochází ke značnému úbytku, který je způsoben nedostatkem tzv. mrtvého (v lese ponechaného) dřeva. V tomto „dřevním odpadu“ se vyvíjejí jak někteří tesaříci, tak např. nádherní nosorožíci kapucínci (Oryctes nasicornis) a roháčci kozlíci (Dorcus parallelipipedus). S posledně jmenovanými druhy se můžete v zoo potkat, i když dospělci těchto druhů žijí jen krátce. Zato vývoj jejich larev trvá i řadu let. Vedle larev výše jmenovaných vážek se v nově zbudovaných tůňkách vyskytuje řada druhů potápníků, např. i velký potápník vroubený (Dytiscus marginalis).

Blanokřídlí

Za zmínku určitě stojí hojný výskyt zástupců blanokřídlých (Hymenoptera) v zoo. Každý si určitě všiml nápadných čmeláků, kteří  obývají pro ně upravené čmelíny, ale běžně hnízdí i v ptačích budkách nebo v zemních norách. Málokdo už si všimne drobných zástupců samotářských vosiček a včel, které však také patří k významným opylovatelům. Již jejich jména naznačují činorodost při výrobě úkrytů pro jejich dorost: kutilky, drvodělky, čalounice, pískorypky, maltářky, hrnčířky a spousta dalších podobných jmen.

Zdroj informací: Zoologická zahrada a botanický park Ostrava, příspěvková organizace