Přestože se pavouci netěší oblibě u mnoha lidí, v přírodě mají svůj nezastupitelný význam – jsou důležitými regulátory počtu hmyzu a sami bývají potravou jiným živočichům. Lidé také zpravidla vědí, že pavouci dokáží tkát pavučiny. Jen málokdo však tuší, jak neobyčejný materiál se za jejich vznikem ukrývá.
V České republice žije více než osm set druhů pavouků. Ale jen někteří používají pavučiny k lovu kořisti. V přírodním areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava takto využívají své sítě například křižák obecný (Araneus diadematus) nebo meta podzimní (Metellina segmentata). Oba druhy zachycuje video. Všichni pavouci však dokáží vyrábět pavoučí hedvábí, které patří k nejpozoruhodnějším materiálům, jaké příroda vytvořila. Vzniká v tekuté podobě v pavoučích snovacích žlázách. Jakmile opustí tělo pavouka, rychle se mění v pevné vlákno. Je lehké, mimořádně pevné a zároveň pružné.
V poměru ke své hmotnosti může být některé pavoučí hedvábí pevnější než ocel. Jeho výjimečnost však nespočívá jen v pevnosti. Klíčem je především jeho pružnost. Zatímco ocel se při namáhání deformuje jen nepatrně, některá pavoučí vlákna snesou mnohonásobně větší protažení – o 30 až 40 % délky, aniž by se přetrhla. V průměru má vlákno šířku 0,00015 mm (nejtenčí 0,00002 mm). Pavouci navíc nevyrábějí pouze jeden druh hedvábí. Podle účelu vytvářejí několik typů vláken – od pevných konstrukčních vláken, z nichž vzniká pavučina, až po mimořádně pružné vlákno, kterým obalují svou kořist. A každá pavučina je výsledkem pozoruhodné přesnosti. Některé druhy dokážou svou síť vytvořit během pouhých desítek minut. Pro pavouka je to každodenní práce. Pro člověka stále fascinující připomínka toho, jak dokonale může příroda spojit pevnost, pružnost a lehkost v jediném materiálu.