Nejstarší ostravský městský park

Město bez parku si dnes umíme jen stěží představit. Vytváří protiváhu zastavěnému prostředí i veřejným prostranstvím se zpevněnými povrchy a kompenzuje nedostatek volné krajiny ve městech. Parky přístupné široké veřejnosti začala města zakládat během 19. století. Ruku v ruce s rostoucí industrializací tehdy prudce stoupal rovněž počet obyvatelstva, které hledalo osvěžení a odpočinek v zeleni. Nové parky vznikaly v místech zbořených městských hradeb, zrušených hřbitovů či na jiných volných plochách. Jejich součástí bývaly koncertní pavilóny, odpočinkové altánky nebo místa pro sport, nesměly chybět rovněž fontány, případně souvislé vodní plochy (jezírka, rybníky).

Ve výsadbě veřejné zeleně v souvislosti s plánovanou výstavbou Moravská Ostrava oproti jiným městům na Moravě a ve Slezsku značně zaostávala. První park vznikl v roce 1852 z iniciativy střeleckého spolku, který zakoupil divokou vrbinu na pravém břehu řeky Ostravice, kde vybudoval střelnici, vysadil stromy a keře, zřídil cesty a postavil lavičky. Místo známé později jako Stará střelnice se stalo významným a oblíbeným střediskem společenského a kulturního života širokých vrstev obyvatelstva Moravské i Slezské Ostravy. Vedle pravidelného nedělního cvičení ve střelbě, se zde každoročně konaly císařské střelby v den císařových narozenin nebo desetidenní královské střelby. Kromě budovy střelnice se zde nacházela také restaurace, jejíž podobu zachytil malíř Jacob Alt. V roce 1874 byla restaurace poškozená povodněmi opravena a rozšířena o koncertní a divadelní sál. Náklady neslo částečně město a částečně majitel radvanického pivovaru Emanuel Neumann.

K dalším adaptacím došlo v roce 1893. Byl vybudován nový hlavní vstup s vestibulem se šatnami a toaletami, kterým se nyní vcházelo přímo do sálu, vpravo od hlavního vstupu bylo přistavěno zázemí restaurace a na straně otevřené do parku pak krytá veranda. Po požáru, který v prosinci 1901 starý hostinec zcela zničil, byla v následujícím roce vybudována nová, větší jednopatrová budova. V restauraci se každý čtvrtek konaly koncerty hornické hudby, později také plesy, divadelní představení nebo hornické slavnosti. Pro svou činnost využívaly restauraci také divadelní, pěvecké, čtenářské a tělovýchovné spolky.

Na počátku 20. století byly v areálu Městského parku vybudovány tenisové kurty a ještě ve 30. letech se v sadu jezdilo na koních.  Díky své poloze sad často ohrožovaly náhlé záplavy. Jedny z nejhorších postihly areál v srpnu roku1872 a o osm let později, v srpnu 1880, kdy se Ostravou prohnala do té doby dosud největší zaznamenaná povodeň. V souvislosti s regulací řeky Ostravice v roce 1887 prošel rekonstrukcí také park. Úprava areálu byla svěřena známé opavské zahradnické firmě bratří Skasiků a město na ni uvolnilo částku 1400 zl. Práce začaly začátkem dubna 1888 a již 6. května byl park s nově renovovaným hudebním pavilónem za účasti 1500 osob slavnostně zpřístupněn veřejnosti.

V souvislosti s výstavbou nové střelnice s rozsáhlým parkem v místech dnešní Nové radnice význam nejstaršího městského parku upadal. Oblast navíc trpěla také vlivem poddolování. V roce 1922 zde např. terén poklesl až o 1,5 m. Následkem toho se zde tvořily velké louže a prolákliny plné vody a park se začal stávat pro rekreaci nevhodným. V září 1926 uzavřelo město Moravská Ostrava a majitel dolů J. Wilczek směnnou smlouvu, podle níž získalo celý areál parku včetně restaurace Wilczkovo těžířstvo výměnou za pozemky určené k rozšíření Komenského sadů. Podmínkou bylo, že těžířstvo ponechá sad k užívání veřejnosti do konce roku 1934, přičemž jej bude udržovat na své náklady město. Lhůta byla posléze zkrácena o dva roky a krátce nato byl park pro veřejnost uzavřen. Na části pozemku bývalého sadu bylo v roce 1934 zbudováno hřiště fotbalového klubu SK Slezská Ostrava (dnes FC Baník Ostrava). Objekt restaurace byl adaptován na obytný dům, který byl v roce 1945 demolován.

Historii největší zelené plochy ve městě, Bělského lesa naleznete zde: https://ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/historicke-ohlednuti-v-belskem-lese.