Doprava a látky znečišťující ovzduší
V Ostravě je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících kvalitu ovzduší meteorologická situace v kombinaci s geografickými podmínkami a množstvím zdrojů znečišťujících ovzduší. Mezi významné zdroje pak patří i automobilová doprava, která produkuje řadu látek znečišťujících ovzduší.
Suspendované částice
Atmosférický aerosol je všudypřítomnou složkou atmosféry Země a významně se podílí na důležitých atmosférických dějích, jako např. vznik srážek nebo teplotní bilance Země. Z hlediska zdravotního působení na člověka byly definovány velikostní skupiny částic označované jako PMx (Particulate Matter), které obsahují částice o velikosti menší než x μm. Běžně se rozlišují PM10, PM2,5 a PM1,0.
Mezi hlavní zdroje suspendovaných částic v ovzduší patří projevy lidské činnosti, především spalovací procesy v průmyslu, dopravě a v domácnostech. Ke vzniku aerosolu může docházet také chemickou reakcí, například oxidu siřičitého a amoniaku.
Dlouhodobé vystavení účinkům suspendovaných částic PM10 se projevuje na funkci kardiovaskulárního a plicního systému člověka. Je jednou z příčin nižší délky dožití a zvýšení kojenecké úmrtnosti. V důsledku adsorpce organických látek s mutagenními a karcinogenními účinky muže být expozice PM10 příčinou rakoviny plic.
Troposférický ozón
Troposférický ozón je chemická látka – radikál O3-, který vzniká soustavou reakcí s dalšími chemickými látkami v atmosféře (oxidy dusíku a organickými látkami, tzv. prekursory), emitovanými především dopravou. Protože troposférický ozón vzniká druhotně, nelze omezovat jeho emise. Pro snížení jeho koncentrací v ovzduší však lze omezovat emise látek, které ke svému vzniku potřebuje. K vzniku troposférického ozónu významně přispívají klimatické podmínky (sluneční záření, teplota, vlhkost vzduchu a rychlost větru).
Při vystavení zvýšeným koncentracím troposférického ozónu se může objevit pálení očí, nosu, krku, ale i tlak na hrudi, kašel a bolesti hlavy.
Oxidy dusíku
Oxidy dusíku zahrnují širokou škálu sloučenin. Mezi nejčastější patří: oxid dusnatý (NO, bezbarvý plyn bez zápachu) a oxid dusičitý (NO2, červenohnědý plyn štiplavého zápachu).
Emise oxidů dusíku jsou velmi závažným problémem při spalování i ušlechtilých paliv (plyn, nafta) a biomasy. Emise oxidů dusíku mají navíc rostoucí charakter. Primárním zdrojem (vytvářejícím až 55 % antropogenních NOx) jsou i přes využívání katalyzátorů a filtrů pevných částic motorová vozidla.
Oxidy dusíku se váží na krevní barvivo a zhoršují tak přenos kyslíku z plic do tkání a ukazuje se, že hrají určitou roli i při vzniku nádorových onemocnění. Vdechování vyšších koncentrací oxidů dusíku dráždí dýchací cesty.
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je hořlavý a prudce jedovatý bezbarvý plyn (teplota varu činí -192°C) bez zápachu, který je hlavním produktem nedokonalého spalování materiálů s obsahem uhlíku. Velmi významným zdrojem jsou emise z motorů s vnitřním spalováním. V místech s intenzivním automobilovým provozem může koncentrace oxidu uhelnatého v ovzduší dosáhnout až 100 mg.m-3.
Oxid uhelnatý v atmosféře reaguje fotochemickými reakcemi s jinými látkami a ovlivňuje koncentrace metanu a přízemního ozonu v ovzduší (fotochemický smog).
Malé koncentrace oxidu uhelnatého, které se mohou vyskytovat i běžně v ovzduší například ve městech, mohou způsobit vážné zdravotní potíže zejména lidem trpícím kardiovaskulárními chorobami (angina pectoris). Delší expozice zvýšeným koncentracím oxidu uhelnatého (>100 mg.m-3) v ovzduší může i zdravým lidem přinášet různé potíže jako sníženou pracovní výkonnost, sníženou manuální zručnost, zhoršenou schopnost studia a potíže s vykonáváním složitějších úkolů. V těhotenství může expozice malým dávkám oxidu uhelnatého způsobit nižší porodní váhu novorozence.
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)
PAU se měří jako benzo(a)pyren. Mohou způsobovat rakovinu, poruchy reprodukce a mutace u zvířat. Nejproblematičtější vlastností PAU je jejich schopnost odolávat přirozeným rozkladným procesům, zejména pokud jsou emitovány při spalovacích procesech, jsou schopné transportu atmosférou na velké vzdálenosti (ve formě naadsorbované na zrna sazí a prachových částic).
Celá řada látek ze skupiny polycyklických aromatických uhlovodíků představuje závažné zdravotní riziko pro člověka. Jejich nebezpečí spočívá především v karcinogenitě a ohrožení zdravého vývoje plodu.