Začátkem října byl do ostravské zoologické zahrady dovezen nový chovný samec hrocha obojživelného. První dny trávil mimo zraky návštěvníků v zázemí pavilonu Tanganika, aby se pro transportu zklidnil a zvykl si na nové prostředí. Po pár dnech byl puštěn do expoziční části pavilonu, zatím ale zůstal oddělen od samice bariérou jak na souši, tak i v bazénu. Obě zvířata ale byla v kontaktu a mohla se postupně seznamovat. Na konci minulého týdne chovatelé bariéry mezi hrochy odstranili a nového samce k samici pustili. Spojení proběhlo relativně pokojně, k žádným potyčkám ani zraněním nedošlo. Hroši se vzájemně respektují a zvykají si na novou situaci. Doufáme, že se z nich stane harmonizující pár a brzy se zapojí do reprodukce.
Pro udržení stabilní populace hrochů v lidské péči je pravidelná reprodukce a obměna genetické výbavy velmi důležitá. I tento druh se totiž vinou člověka stal ohroženým druhem a chov v zoologických zahradách se může časem stát poslední šancí pro zachování tohoto druhu na planetě. Areál jeho výskytu ve volné přírodě je velmi fragmentovaný. Původně se vyskytoval také po celé délce Nilu, dnes již jen na jeho horním toku. Početnost současné divoké populace je odhadována na 115-130 tisíc jedinců. Nejvíce hrochy v přírodě ohrožuje ztráta přirozeného prostředí, nelegální a neregulovaný lov pro maso a zuby.
Populace hrochů klesá nejen v přírodě, ale postupně i v zoologických zahradách, přestože se v těchto institucích velmi dobře rozmnožují. Celkový počet hrochů v evropských zoologických zahradách v minulosti klesl a několik let se pohybuje okolo 200 jedinců. Jedním z důvodů stagnace je i skutečnost, že hroch se stal pro řadu zoologických zahrad problematickým druhem a chybějí zájemci o jeho chov. Současný stav vyplývá také z dlouhověkosti hrochů. Chov těchto zvířat je tak dlouholetý závazek, a místo pro nového hrocha u jednotlivých chovatelů vzniká pouze, pokud nějaké starší zvíře uhyne. Proto se musela také zastavit reprodukce, jelikož mláďata není kam umisťovat. Nejlepším řešením by bylo hrochy chovat tak, jako žijí v přírodě, tedy nechat je všechny rozmnožit a část mladých zvířat následně zkrmit obdobně jako padají za oběť krokodýlům, nemocem, lvům či jiným hrochům. Tento způsob je však v Evropě dosud spíše výjimečný. Počet zoologických zahrad chovající hrochy tak dlouhodobě pomalu klesá.
Foto: M. Vlčková; P. Vlček