Alexandr čínský patří mezi koloniální papoušky, kteří v přírodě žijí a rozmnožují se ve skupinách čítajících až 50 jedinců. Kolonie v Zoo Ostrava se rozrostla na 42 jedinců, včetně 10 letošních mláďat. Jde tak o největší skupinou chovanou v zoologických zahradách na světě.
Alexandr čínský (foto E.Gombala)
Alexandři čínští obývají v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava voliéru nedaleko vstupu do zoo u expozice Zahradní umění Dálného východu směrem k Voliérám ptáků Tibetu a Číny. Návštěvníky na svou přítomnost už z dálky upozorňují hlasitým křikem. „Chovná skupina těchto otužilých papoušků aktuálně čítá 42 členů – 16 samců, 16 samic a 10 letošních mláďat, která se vylíhla postupně od 30. dubna do 31. května 2025. Pohlaví mláďat zatím známe u osmi nejstarších (5 samic a 3 samci). Starší mláďata, která nedávno opustila hnízdní budky, jsou občas viděna na zemi a mohou působit poněkud zmateně. Toto chování ovšem patří k získávání jistoty v pohybu a k objevování okolního světa mimo budku,“ popisuje inspektor chovu Vojtěch Bonczek.
Tak jako většina druhů papoušků, hnízdní i alexandři ve stromových dutinách. Ty jim v zoo nahrazují hnízdní budky, které jsou zabudovány v expoziční voliéře do umělých skal a návštěvníkům mohou připomínat tunely našich vlh. O chování a návycích alexandrů čínských se vlastně mnoho neví, jelikož obývají mnohdy špatně dostupná, skalnatá stanoviště v podhůří Himálaje. „Odchov všech mláďat u nás probíhá přirozeným způsobem, tj. rodiči. Pouze u dvou nejmladších mláďat jsme zjistili nedostatečné krmení rodiči a mírnou ztrátu váhy. Naštěstí stačilo, aby chovatelky mláďata nakrmily dokrmovací směsí pro papoušky, a rodiče se opět začali o potomky starat,“ vysvětluje Vojtěch Bonczek. Hnízdní budku opouštějí mladí alexandři ve stáří 70–75 dnů. V tomto období již dosahují velikosti dospělých. I opeřením se podobají dospělým jedincům, respektive samicím. Po vylétnutí z boudy jsou nějakou dobu ještě krmena rodiči. Úplné samostatnosti dosahují ve stáří okolo půl roku.
Alexandr čínský se vyznačuje pohlavním dimorfismem (dvojtvárností). Peří samců i samic je zbarveno skoro stejně, ale výrazně se odlišují barvou zobáku – samci mají v dospělosti vrchní část zobáku červenou se žlutou špičkou, spodní černou. Samice mají zobák celý černý a kolem krku světle růžový pruh. Mláďata se od samic odlišují kratším ocasem. Ve stáří dvou až tří let jsou chovatelé schopni rozeznat samce a samici.
Zoo Ostrava chová alexandry čínské od roku 2018 (foto E.Gombala)
Zoo Ostrava chová alexandry čínské od roku 2018. Za tuto dobu zde rodičovské páry vyvedly bezmála 70 mláďat. Početnou skupinu zachycuje video. Jsou na něm vidět i další obyvatelé voliéry – pár bažantů zlatých.
Alexandr čínský (Psittacula derbiana) patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Obývá jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajinu v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů s dutinami, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty.