Důl Trojice byl založen v roce 1840 ve Slezské Ostravě a v roce 1961 sloučen se stejně starým dolem Terezie přejmenovaným na Důl Petr Bezruč. Těžba uhlí a provoz na Trojici byl ukončen roku 1968, zatímco na Petru Bezruči se pokračovalo v dolování až do roku 1992. Haldovina byla ukládána a sypána v prostoru mezi ulicemi Na Najmanské, Na Burni a bývalým železničním náspem průmyslové vlečky pod Dolem Petr Bezruč v rozmezí let 1920-1960. Materiál byl navážen na starší plochou vyrovnávací haldu, která měla vyplnit a zarovnat zvodnělou prohlubeň v terénu. Útvar haldy je tvořen komplexem odvalů dolů Petr Bezruč a Ema, který se nacházel v závěru Trojického údolí, a dále dolem Michálka.
Je zde uloženo přibližně 28 milionů m3 horninového materiálu. Jde o horniny ostravského souvrství svrchního karbonu Hornoslezské pánve a pokryvných útvarů.
Ostravské souvrství představuje uloženiny střídavě kontinentální a mořské. Základní cyklus ostravského souvrství začíná bazálními hrubozrnnými pískovci, pokračuje prachovci a kořenovými půdami, uhelnou slojí a končí jílovci, často se sladkovodní, brakickou nebo mořskou faunou. Jílovce obsahují otisky flóry a fauny. Barva je šedá až černošedá, v místech, kde je materiál haldy vypálen se mění na červenou. Na sedimentech svrchního karbonu leží třetihorní usazeniny karpatské předhlubně – slepence, brekcie, pískovce a jílovce většinou žluté barvy.
Těsně po ukončení navážky vrchol haldy dosahoval 327 m n .m. Současná výška je o 12 m nižší, což je způsobeno přirozeným sleháváním hlušin.
V říjnu roku 1952 propukl haldový požár na jižním svahu haldy těsně pod úpatím. Pokusy o lokalizaci měly jen částečný úspěch. Hlavní likvidace požáru byla ukončena v roce 1976, přesto je halda dodnes termicky aktivní.
Kuželová halda dolu Trojice a Emma-Lucie je nemovitou kulturní památkou Ostravy. Dokládá dolování černého uhlí ve Slezské Ostravě. Ještě v 30. letech minulého století kuželová halda sloužila pro městskou rekreaci jako tzv. výletní park Tivoli s lanovkou na vrchol haldy. V současnosti halda tvoří významnou dominantu města Ostravy. Za příznivých podmínek je rozeznatelná z věže hukvaldského hradu a naopak z vrcholu haldy se značí panoráma západních vrcholů Moravskoslezských Beskyd (Javorník, Lysá hora, Smrk, Bílá hora ve Štramberku po Jesenické podhůří.
Celý komplex haldy lze morfologicky dělit na několik útvarů:
- kuželový útvar haldy Emy a komolý kužel,
- zarovnané plošiny okolo obou kuželú , které slouží jako pěšiny,
- strmý svah staré haldy v Trojském údolí
- rekultivované svahy hald od ulice Na Najmanské.
Vegetaci lze částečně rozlišit podle těchto stanovišť a dalších podmínek, tj. stáří sypání haldoviny a jejich následné úpravy, narušování, podle světové strany, a také místa s vývěry teplých plynů po prohořívání, převrstvení haldoviny vrstvou zeminy apod.
Na stabilnějších plochách zarovnaných do plošin převažují ve stromovém patře kříženci topolů (Populus x canadensis), dále je objevuje topol bílý (Populus alba), topol osika (Populus tremula), vrba jíva (Salix caprea), javor mléč (Acer platanoides), na osvětlených plochách trnovník akát (Robinia pseudacacia). Vysázen je smrk pichlavý (Picea pungens) i modřín opadavý (Larix decidua)., okrajové plochy tvoří dub červený (Quercus rubra).
Bylinné patro je poměrně druhově chudé s dominancí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Na vlhčích místech se daří vrbině penízkové (Lysimachia nummularia), metlici trstnaté (Deschmpsia caespitosa), kostivalu lékařskému (Symphytum officinale), překvapivý je výskyt rákosu obecného (Phragmites australis) a rovněž omanu vrbolistého (Inula salicina).
V suchých lemech cestiček rostou celík kanadský (Solidago canadense), tořice japonská (Torilis japonica), mrkev obecná (Daucus carota), jitrocel větší (Plantago major), jahodník obecný (Fragaria vesca), kuklík městský (Geum urbanum), hvězdice kopinatá (Aster lanceolatus), hvězdice vrbovitá (Aster x salignus), vzácně se objevuje zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus subsp. serotinus), štětka planá (Dipsacus fullonum) aj. Na plošinách byly použity při rekultivaci i okrasné keře jako je trojpuk drsný (Deutzia scabra), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) nebo netvařec obecný (Amorpha fruticosa), aj.
Stará zarostlá halda v začátku Trojského údolí je sypána v několika patrech a je stupňována plošinami. Dokonce je zde vytvořeny jakési umělé údolíčko, či strž, ve kterém se udržuje vyšší relativní vlhkost, která vyhovuje právě kapradinám.
Vegetace, zvláště pak zapojené stromové patro naznačuje, že tato halda nebyla několik desítek let narušována. Na svazích převažuje bříza bělokorá (Betula pendula), řídký porost tvoří sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), hruštička menší (Pyrola minima), kakost smrdutý (Geranium robertianum), devětsil bílý (Petasites albus), rozsáhlé plochy tvoří kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Překvapivý je rovněž výskyt prvku květnatých bučin šalvěje žláznaté (Salvia glutinosa), která je spíše vázána na vlhké lesy a rokle.
V akátovém lesíku na vrchním platu staré haldy v Trojského údolí je v bylinném patře dominantní porost celíku kanadského (Solidago canadensis), místy se objevují kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapraď ostnitá (Dryopteris carthusiana), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), keřovité dřeviny javor jasnolistý (Acer negundo) a svída krvavá (Cornus sanquinea).
Na koňské stezce od ulice Na Najmanské po platu staré trojské haldy k Vlčkově vile je hustý porost křídlatky (Reynoutria sp.) V hloubi zarostlého porostu připomínající „háje“ se nacházejí se zbytky zdiva a chodníčku, který je lemován vzrostlými jírovci maďaly (Aesculus hippocastanum).
Když chceme zdolat nejvyšší místo celého komplexu, tj. vrchol kuželu Ema, a obejdeme haldu ze severovýchodní strany, míjíme po nenápadné stezce porost tvořený břízou bělokorou (Betula pendula), místy řídce vrbou jívou (Salix caprea). Bylinné patro je tvořeno lipnicí hajní (Poa nemoralis), místy omanem hnídákem (Inula conyza), sadcem konopáčem (Eupatorium cannabinum), podbělem lékařským (Tissilago farfara), pupalkou (Oenothera sp.), hadincem obecným (Echium vulgare) apod. Zajímavé jsou souvislejší plochy hruštičky menší (Pyrola minima) a hruštice jednostranné (Orthilia secunda), která se řadí mezi druhy vyžadující pozornost co se týče roztroušeného výskytu v rámci Moravskoslezského kraje.
Extrémní, termicky aktivní půdy na vrcholu kužele osidlují speciální druhy např., rosička krvavá (Digitaria sanquinalis), milička menší (Eragrostis minor), kuřinka červená (Spergularia rubra) a další. Specifický svět hald vytváří unikátní biotopy pro úzce zaměřené teplomilné rostlinné druhy.
Haldy na území města Ostravy jsou převážně rekultivovány. Příkladem jsou haldy ve východní části města mezi řekami Lučinou a Ostravicí na místech bývalé jámy Jakub a bývalého dolu Alexandr nebo zalesněné haldy v Hrabové, v Petřkovicích a Lhotce. Halda Ema s původní sypanou kuželovitou haldou je ukázkou vývoje rostlinných společenstev na těchto specifických stanovištích a je tak jednou z příležitostí studia biosystémů v rychle se měnící tváři Ostravy.
Zdroj: Důl Trojice, Petr Bezruč a halda Ema / Zdenka Prymusová a Eva Mertová (Ostravské muzeum) / Zpravodaj ostravské EVVO Jitrocel / březen 2010